uplatnění škody koronavirus náhrada škody odpovědnost státu

Uplatnění škody dle krizového zákona

Uplatnit či neuplatnit?

V případě, že jste dospěli k závěru, že vám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními proti šíření koronaviru přijatými vládou v souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem (v období od 12.3.2020 do 23.3.2020, dále jen rozhodné období, blíže viz náš článek zde), vznikla škoda, je potřeba také tuto škodu řádně a včas uplatnit. O tom kde, kdy a jak se škoda uplatňuje, a jak na uplatnění škody, se dočtete v tomto článku.

Zamyšlení i varování na úvod

Přesto, že z vyjádření představitelů vlády (konkrétně ze dne 25.3.2020) prozatím vyplývá, že uplatňovat škody nebude možné ani podle krizového zákona za období, tj. za rozhodné období, my s tímto názorem souhlasit nemůžeme. Postoj státu v této souvislosti se dal předvídat, avšak skutečnost, že odpovědnost za škodu státem způsobenou objektivně krizový zákon upravuje, tím není dle našeho názoru dotčena. Uplatnění škody tak v každém případě za rozhodné období možné je.

Shora uvedeným samozřejmě nechceme předvídat rozhodovací praxi soudů, které zcela nezbytně budou platné právo dotvářet svojí rozhodovací činností. Jejich závěr, bude-li mít své opodstatnění, potom může být i takový, že stát skutečně za škody způsobené krizovými opatřeními neodpovídá. Takovou argumentaci si umíme představit zejména ve spojení s odkazem na okolnosti pandemie, krizových opatření, a v případě ústavněprávní roviny i s odkazem na výsledek testu proporcionality.

Kde, jak a kdy

V případě, že dospějeme k závěru, že za škodu, jež vám vznikla v souvislosti s pandemií koronaviru, např. uzavřením provozovny ve formě ušlého zisku, nebo uzavřením hranic ve formě zmařených obchodů, je třeba si ujasnit, kde, jak a kdy, je třeba škodu uplatnit.

U koho škodu uplatnit?

Za škodu vzniklou v příčinné souvislosti s krizovým opatřením odpovídá stát, nikoliv orgán krizového řízení. V rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1649/2007 dospěl soud k závěru, že za stát, který odpovídá za škodu, vystupuje Ministerstvo vnitra (MV). Jiný názor na to má např. JUDr. Jiří Vaníček, ve svém komentáři ke krizovému zákonu[1], který považuje takový generální závěr za diskutabilní:

„Nevidíme však důvodu, proč by zastupování MV za stát bylo v těchto věcech generální. KriZ počítá s nařízením zvláštních krizových opatření za krizového stavu (za stavu nebezpečí, nouzového stavu a stavu ohrožení státu), k nimž jsou oprávněni MZdr, MD nebo MPO. Pokud některé z těchto ministerstev nařídí tato zvláštní krizová opatření, pak podle našeho názoru bude onou OSS, která bude zastupovat stát – Českou repliku v občanském soudním řízení o žalobě o náhradu škody. To samé platí o krizových opatřeních nařizovaných vládou. Jsme toho názoru, že v takovém případě bude v řízení před soudem za stát jednat ÚV ČR.“

V tomto směru se s právním názorem JUDr. Vaníčka zcela ztotožňujeme a máme za to, že je třeba důsledně rozlišovat, kdo je za vydání konkrétního krizového nařízení odpovědný. S ohledem na procesní opatrnost však rozhodně doporučujeme uplatnit nárok na náhradu škody formálně jak u Ministerstva vnitra, tak u orgánu, který vydal krizové opatření, např. u vlády. Za stát vždy vystupuje v řízení ta organizační složka, která je k tomu podle zákona příslušná, což je povinen soud zjistit a jednat s ní, a to dokonce bez ohledu na to, jakou organizační složku označil žalobce v žalobě.

včasné uplatnění škody a prekluze

Ust. § 36 odst. 5 krizového zákona stanovuje lhůtu pro uplatnění obdobně jako zákon č. 82/1998 Sb. Lhůta pro uplatnění je 6 měsíců a počíná běžet okamžikem, kdy se osoba poškozená o vzniku škody dozvěděla, nejpozději však do pěti let od jejího vzniku. V této lhůtě musí být škoda uplatněna u orgánu krizového řízení.  Jak určit okamžik, kdy jste se o vzniku škody dozvěděli? Částečně nám návod poskytuje opět rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3798/2007:

„Šestiměsíční prekluzivní doba má subjektivní charakter, protože počátek jejího běhu se odvíjí od okamžiku, kdy poškozený získal vědomost o škodě, tj. kdy se prokazatelně dozvěděl, že na jeho úkor ke škodě došlo (nikoliv tedy jen o škodné události). To předpokládá, že se poškozený dozvěděl o tom, že mu vznikla majetková újma určitého druhu a rozsahu, kterou je možné objektivně vyjádřit v penězích (není třeba, aby znal rozsah škody přesně např. na základě odborného posudku) a důvodně uplatnit u soudu.“

Rozhodný okamžik pro běh prekluzivní lhůty

Rozhodný je tedy okamžik, kdy víte, že vám škoda vznikla a v jakém rozsahu. Není třeba znát přesnou výši. My bychom její vyčíslení samozřejmě doporučovali. Tento okamžik bude nastávat u každé škody jinak. U zmařeného obchodu bude známa škoda ihned okamžikem, kdy se o jeho zmaření dozvíte, v případě ušlého zisku potom bude její výše známa později. V takových případech však radíme s uplatněním škody nečekat na skončení krizových opatření, a uplatňovat škodu spočívající v ušlém zisku průběžně, např. po jednotlivých měsících či kvartálech. Zajistíte si tak, že vám lhůta zůstane zachována. V opačném případě by mohlo dojít k marnému uplynutí lhůty, v důsledku čehož by vám nárok na náhradu škody s největší pravděpodobností nebyl přiznán, což jistě není žádoucí. Pokud krizové opatření není takto dlouhodobé, je samozřejmě ekonomičtější uplatnit škodu najednou v celku.

Vzhledem však k tomu, že jsou od 24.3.2020 již omezení spojená s bojem proti šíření koronaviru nařízena mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví podle zák. č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, s uplatněním škody vzniklé za shora uvedené období bychom již nečekali. Nahrazovat škody vzniklé v období od 24.3.2020 dále, pak zřejmě stát dobrovolně chtít nebude.

Zamyšlení a proroctví na závěr

Je zcela nesporné, že v souvislosti s přijatým krizovými opatřeními bude docházet ke vzniku škod a dochází k nim od prvního dne účinnosti těchto opatření. I naprostému laikovi je však jasné, že opatření nezbytná jsou, aby se zabránilo šíření pandemie. Jestli jsou vládou přijímaná opatření ta správná, ukáže jen čas. Pokud se dále bavíme o období platnosti omezení přijatých vládou podle krizového zákona, potom jen čas ukáže, jak se k hromadně uplatňovaným nárokům na náhradu škody postaví stát a následně soudy.

Za současné situace se již teď dá předvídat jistá nechuť soudů všem plošně náhrady přiznávat, nemluvě o běžných obtížích s prokazováním ušlého zisku při nemožnosti provozovat podnikání v důsledku nařízení vlády. Na okraj zmíníme, že ty podniky, které jsou povinně zavřeny to mají alespoň opticky snazší v tom, že provozovat svoji činnost prostě nesmí. Hůře budou vznik škody prokazovat ti, kteří činnost zakázánu nemají, nicméně s ohledem na stav ve společnosti jejich tržby rapidně poklesly a museli častokrát zavřít tzv. dobrovolně.

Co s ohledem na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví?

V souvislosti s mimořádným opatřením MZ si přístup a soudů k uplatnění škody netroufáme odhadnout. Zákon o ochraně veřejného zdraví objektivní odpovědnost státu za škodu způsobenou mimořádnými opatřeními nezakládá, a s největší pravděpodobností tak nezbude, než se v odůvodněných případech domáhat škody již jen podle zák. č. 82/1992 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Ani v tomto případě však není zřejmé, jak by se tento nesprávný úřední postup měl dovodit či následně dokazovat. V tomto směru si tedy musíme na odpovědi počkat. Situaci pro vás budeme samozřejmě průběžně sledovat. Co je však jistotou, je to, že každý případ se bude posuzovat individuálně, a k úspěchu vám může významně pomoci dobrá příprava ať již podkladů, nebo samotného uplatnění.

Závěrem doporučení

S ohledem na současný postoj státu a okolnosti probíhajících krizových opatření, je třeba mít na paměti, že předvídat vývoj ve vztahu k náhradám prakticky nelze. Doporučujeme všem klientům, aby byly s uplatňováním škody opatrní, a dobře takový krok uvážili. Takové doporučení se zejména dotýká zcela nejasného výsledku případného soudního řízení a s tím spojeným rizikem vzniku nemalých nákladů. Z našeho pohledu nejsou správná očekávání, že dojde k rychlým a plošným náhradám ze strany státu všem, kteří jsou krizovými opatřeními dotčeni.

Proto ani naše články nelze vnímat jako generální doporučení k takovému uplatnění. Víc, než kdy jindy, je třeba nyní promítnout do úvah o případné náhradě škody, zvýšenou dávku střízlivého uvažování a spíše se orientovat na odvracení škod, než se spoléhat na bezbřehou náhradu ze strany státu.


[1] VANÍČEK, Jiří. Krizový zákon: komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2017. Komentáře Wolters Kluwer. ISBN 978-80-7552-787-5.

, , , , ,
Předchozí příspěvek
Náhrada škody a krizový zákon
Následující příspěvek
Koronavirus, smlouvy a vyšší moc

Související články

Menu