Vyhlášení nouzového stavu pro území celé České republiky usnesením vlády ze dne 12.3.2020, je v historii moderní České republiky něčím zcela novým. V případě předchozích nouzových stavů se vždy jednalo o lokální vyhlášení a nebyly nikdy přijímány takto drastická opatření, kterých jsme svědky nyní. V tomto ohledu se začíná stále častěji skloňovat pojem vyšší moc. V přímé souvislosti s vyhlášeným nouzovým stavem a opatřeními vlády, resp. nyní Ministerstva zdravotnictví, která na vyhlášení nouzového stavu navazují, došlo k výraznému omezení prodeje výrobků a poskytování služeb, jak mezi podnikateli, tak směrem ke koncovým zákazníkům.
Jaké dopady má tedy vyhlášení nouzového stavu z důvodů celosvětové pandemie ve vztahu k plnění uzavřených smluv? O náhradě škody ze strany státu jsme psali zde.
Koronavirus a Krizová opatření jako vis maior
Vyšší moc (vis maior, force majeure) je právní termín – právní skutečnost, která ve své povaze spočívá v mimořádné, nepředvídatelné, neodvratitelné a nezaviněné události. Jako vyšší moc se typicky označuje právě pandemie, živelní pohroma, revoluce, či jiná obdobná objektivní překážka vyvolaná mimo vůli a kontrolu dotčených osob. V tomto případě je bez dalšího možno obecně považovat za vis maior pandemii koronaviru, resp. nouzový stav vyhlášený vládou.
Vyšší moc v textu zákona
Občanský zákoník s existencí, či spíše působením vyšší moci, výslovně počítá, a to v následujících souvislostech:
- § 651: Promlčecí lhůta neběží po dobu, dokud trvá vyšší moc, která věřiteli v posledních šesti měsících promlčecí lhůty znemožnila právo uplatnit.
- § 1417: Správce (při správě cizího majetku, pozn. aut.) nehradí škodu na majetku vyvolanou vyšší mocí, stárnutím nebo jiným přirozeným vývojem a běžným opotřebením při řádném užívání.
- § 1928: Kdo měl právo volby (z více možných plnění, pozn. autora), může od smlouvy odstoupit, byla-li volba zmařena vyšší mocí nebo druhou stranou.
- § 2074: Právo odvolat dar přechází na dárcova dědice, zabránil-li obdarovaný dárci v odvolání daru nebo zabránila-li v tom dárci vyšší moc.
- § 2626 odst. 2, poslední věta: Objednatel má právo na provedení dodatečné kontroly, nahradí však zhotoviteli náklady s tím spojené, zabránila-li mu v účasti na kontrole vyšší moc a požádal-li o dodatečnou kontrolu bez zbytečného odkladu, jinak jde k jeho tíži vše, co dodatečná kontrola vyvolá.
- § 2925 odst. 1: Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení zvláště nebezpečné, nahradí škodu způsobenou zdrojem zvýšeného nebezpečí; provoz je zvlášť nebezpečný, nelze-li předem rozumně vyloučit možnost vzniku závažné škody ani při vynaložení řádné péče. Jinak se povinnosti zprostí, prokáže-li, že škodu způsobila zvnějšku vyšší moc nebo že ji způsobilo vlastní jednání poškozeného nebo neodvratitelné jednání třetí osoby; ujednají-li se další důvody zproštění, nepřihlíží se k tomu.
Jak je patrné, má existence vyšší moci dopad zpravidla takový, že omlouvá – liberuje – osobu postiženou touto vyšší mocí za neplnění závazku, či ji zbavuje odpovědnosti za případně v souvislosti s vyšší mocí vzniklou škodu.
Vyšší moc v textu zákona skrytá
Zákon však vyjma výslovného odkazu na vyšší moc, zakotvuje její důsledky na právní poměry i v dalších ustanoveních občanského zákoníku. To nejdůležitější je potom bez dalšího ust. § 2913. Toto ustanovení obsahuje základní pravidlo, na které se v praxi často zapomíná, a to obecnou povinnost nahradit druhé straně škodu při porušení smluvní povinnosti. Vyšší moc najdeme následně skrytou v odstavci druhém první větě:
„Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli.“
Z textu tohoto ustanovení je zjevné, že i když zákon vyšší moc přímo nezmiňuje, poměrně přesně ji popisuje. Pro posouzení případné odpovědnosti dle zmíněného ustanovení je nutné, aby byly splněny kumulativně všechny náležitosti zmíněné překážky. Překážka musí být mimořádná a nepředvídatelná. Nejde tedy o překážku objevující se pravidelně, či běžně, ani o překážku, s jejímž výskytem by měl každý rozumně opatrný člověk počítat, či kterou bylo možné v době uzavírání závazku, předvídat.
Nepřekonatelnost překážky potom znamená, že tato překážka je takové povahy, že strana, která má závazek plnit, toho jednak není schopna, a jednak není objektivně schopná tuto překážku překonat např. jiným plněním, jiným způsobem plnění, apod. Osoba se odpovědnosti zprostí jen v takovém případě, že k překonání překážky maximální úsilí i vyvinula, je-li to možné po ní rozumně požadovat.
Doložka o vyšší moci ve smlouvě
Předtím, než však začnete listovat občanským zákoníkem, je vždy třeba se podívat do uzavřených smluv, jichž se opatření proti koronaviru dotkla, zda neobsahují tzv. doložku, či speciální ujednání o vyšší moci. Pokud totiž máte režim vyšší moci sjednán odlišně od zákona, uplatní se primárně ujednání obsažená ve smlouvě.
Doložka o vyšší moci se v tuzemských poměrech příliš detailně neupravuje a v běžných smlouvách ji je vidět jen zřídka. Své uplatnění však nachází poměrně pravidelně ve smlouvách s mezinárodním prvkem, či ve smlouvách ze své podstaty dlouhodobých. O úpravě režimu v případě vyšší moci je každopádně při uzavírání smluv vhodné přemýšlet a věnovat jí patřičnou pozornost. O tom, jak zanedbaná ustanovení o vyšší moci v praxi jsou, se přesvědčujeme díky koronaviru a opatřením s ním spjatým již nyní.
Pozor na další podstatné okolnosti
Ani v případě, že jsou splněny shora uvedené podmínky, nemusí k liberaci za způsobenou škodu dojít. Podstatnou náležitostí úspěšné liberace je totiž i původ překážky, který nesmí být založen v osobních poměrech osoby, která se jej dovolává. Jestliže si tak karanténu přivodila osoba sama, ať již vědomě, nebo z nedbalosti, nemusí jí liberační důvod v takovém případě svědčit.
Stejně tak tato překážka musí být nezávislá na vůli osoby, která se jí dovolává. Má-li jedna ze smluvních stran obavu z nákazy a přijme preventivní opatření, např. dobrovolným uzavřením provozu, aniž je k tomu nucena, nemůže jí liberace s ohledem na vyšší moc svědčit.
Posledním, z našeho pohledu podstatným korektivem, je také fakt, že osoba dovolávající se liberace nesmí být v době vzniku překážky v prodlení se splněním závazku. Logika této úvahy je zřejmá, neboť dlužník měl závazek plnit do termínu splatnosti, tedy před prodlením, tj. dříve, než nastala zmíněná překážka. Nesplnil-li dlužník svůj závazek v termínu, nese rizika s tím spojená, vč. následně vzniklé překážky.
Smluvní pokuty a jiné sankce
I pokud ve vašem případě budou dány liberační důvody dle kritérií shora a nebudete tedy odpovídat za škodu vzniklou nesplněním vašeho závazku, stále se na vás bude vztahovat případná povinnost k úhradě smluvní pokuty (nebudete-li mít i tuto upravenu ve vztahu k vyšší moci), ani nebudou dotčeny nároky z jiných zajištění, jako např. úroky z prodlení, možnost odstoupení apod. Zejména u smluvní pokuty je třeba mít na paměti, že takřka vždy bývá ve smlouvě koncipována na principu objektivní odpovědnosti. To znamená, že k tomu, aby na ni vznikl nárok, nemusíte nutně protiprávní stav zavinit, stačí pokud objektivně nastal.
KORONAVIRUS A KRIZOVÁ OPATŘENÍ jako podstatná změna okolností
Občanský zákoník dále ve vztahu k mimořádným událostem a změnám zakotvuje možnost smluvních stran na tyto okolnosti reagovat v případě, že dojde k jejich podstatné změně. V tomto směru je třeba zaměřit pozornost na ust. § 1764 až 1766 občanského zákoníku.
Změna okolností, a kdy je podstatná
Pro posouzení, co je změna okolností a jak je podstatná, je nejdůležitější znění ust. § 1765 občanského zákoníku:
„Dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění, anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, má dotčená strana právo domáhat se vůči druhé straně obnovení jednání o smlouvě, prokáže-li, že změnu nemohla rozumně předpokládat ani ovlivnit a že skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, anebo se dotčené straně stala až po uzavření smlouvy známou. Uplatnění tohoto práva neopravňuje dotčenou stranu, aby odložila plnění.„
„Právo podle odstavce 1 dotčené straně nevznikne, převzala-li na sebe nebezpečí změny okolností.„
Z výše uvedeného je jednoznačné, že v případě uzavřených smluv, má ta smluvní strana, která je vlivem vyhlášeného nouzového stavu kvůli koronaviru, resp. vlivem opatření s tím souvisejících, poškozená, právo domáhat se obnovení jednání o uzavřené smlouvě. Pokud však výsledkem jednání o změně smlouvy nebude v rozumné lhůtě dohoda smluvních stran, má možnost strana poškozená změnou okolností podat návrh soudu, aby závazek ze smlouvy s ohledem na změnu okolností změnil. Soud však není návrhem vázán, a může tak rozhodnout i proti vůli navrhovatele.
Ale pozor! Není to tak jednoduché.
Pokud dotčená strana neuplatnila právo na obnovení jednání o smlouvě v přiměřené lhůtě, kdy změnu okolností musela zjistit, soud návrh zamítne. Zákon následně stanoví vyvratitelnou právní domněnku, že tato lhůta činí dva měsíce. Pro vyloučení rizika, že bude váš návrh zamítnut, doporučujeme tuto lhůtu nepřekračovat, a návrh v této lhůtě u soudu uplatnit.
Pozor si také dejte na oblíbenou doložku ve smlouvách, a to doložku podle ust. § 1765 odst. 2 občanského zákoníku o tom, že smluvní strany, nebo i jen jedna z nich, přebírají na sebe riziko změny okolností. V takovém případě totiž práva spojená s podstatnou změnou okolností nemáte.
Následná nemožnost plnění ze smlouvy
Pokud je povaha vašeho závazku taková, že s ohledem na přijatá opatření v rámci nouzového stavu není možné závazek splnit, odpověď najdete v ust. § 2006 a § 2007 občanského zákoníku. Stane-li se totiž váš závazek díky přijatým opatřením nesplnitelný, a to objektivně, zaniká takový závazek pro následnou nemožnost plnění. K takovému závěru je však potřeba přistupovat zdrženlivě, neboť zákon i pro toto pravidlo stanoví korekci: Plnění není nemožné, lze-li dluh splnit za ztížených podmínek, s většími náklady, s pomocí jiné osoby nebo až po určené době.
V každém jednotlivém případě proto je třeba zjišťovat, zda skutečně je závazek nesplnitelný, či je jeho splnění pouze zkomplikováno či ztíženo. V případě zániku závazku touto formou jsou strany povinny si vrátit navzájem, čeho si plnily, z titulu bezdůvodného obohacení. Typicky se tak bude jednat o uhrazené finanční prostředky.
Závěrem k vyšší moci
Jak je patrné z výše uvedeného, nemá vznik pandemie koronaviru, ani jakákoliv jiná vyšší moc, ze zákona vliv na povinnost plnit smluvní závazky. Nezbavuje nikoho povinnosti závazek splnit, je-li to objektivně možné. Nenastává ze zákona odklad splátek úvěrů, nemáte-li to sjednáno. Nenastává právo nehradit nájemné dle uzavřené smlouvy, a to ani přesto, že nemůžete prostor z nařízení vlády využívat. Nerozhodne-li oficiálně příslušný orgán jinak, nemá existence nouzového stavu a krizových opatření sama o sobě ani vliv na vaši povinnost plnit si své povinnosti vůči státu.
Dotkl se vás vyhlášený nouzový stav či přijatá krizová opatření ekonomicky? Nejste vy, nebo váš obchodní partner schopen plnit závazky z uzavřených smluv? V případě, že se neschopnost plnění týká vás osobně, nebo vašeho podniku, je primárně třeba své obchodní partnery o vzniku překážky informovat a vyzvat je k jednání o nastalé situaci. V případě, že potřebujete ve vztahu k vašim závazkům analýzu a odborné posouzení, obraťte se na naši kancelář. V současné době vyřizujeme drtivou většinu dotazů elektronicky bez nutnosti osobně se scházet. Dopadla krizová opatření na Vaše zaměstnance nebo jste sami zaměstnancem? V tom případě i pro vás máme na toto téma další článek zde.
