Insolvence je pojem, se kterým se každý v běžném životě dostal do kontaktu. Panují o něm utkvělé představy, spousta omylů a nejasností, z nichž následně pramení nesprávné představy klientů o tom, k čemu může insolvence (rozuměj insolvenční řízení) sloužit. V tomto článku se pokusím shrnout základní fakta, která jsou pro budoucí věřitele a dlužníky v insolvenčním právu zcela klíčové.
Právní úprava
Pro řádné pochopení souvislostí je nejdříve nezbytné správně vymezit jednotlivé pojmy. Zákon č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon) ve svém § 3 odst. 1 definuje tzv. úpadek. Zákon přitom rozlišuje dvě (resp. tři) formy úpadku:
- Platební neschopnost (insolvenci)
- Předlužení
- Hrozící úpadek
Platební neschopnost
Dlužník, který se nachází v platební neschopnosti, má alespoň dva věřitele, je v prodlení delším než 30 dnů (tedy jeho závazky jsou nejméně 30 dnů po splatnosti) a zároveň není schopen tyto závazky plnit. Po kumulativním naplnění těchto podmínek je možné uzavřít, že dlužník je v úpadku ve formě platební neschopnosti. Poslední kritérium, tedy neschopností plnit své závazky, je pojmem, který odkazuje na faktický stav dlužníka, který je vždy třeba posuzovat jednotlivě. Zákon v této souvislosti definuje v § 3 odst. 2 tzv. vyvratitelnou domněnku platební neschopnosti. Má se za to, že dlužník není schopen plnit své peněžité závazky, jestliže zastavil platby podstatné části svých peněžitých závazků, nebo je neplní po dobu delší 3 měsíců po lhůtě splatnosti, nebo není možné dosáhnout uspokojení některé ze splatných peněžitých pohledávek vůči dlužníku výkonem rozhodnutí nebo exekucí, nebo nesplnil povinnost předložit seznamy uvedené v § 104 odst. 1, kterou mu uložil insolvenční soud.
Předlužení
Ve stavu předlužení se může nacházet fyzická osoba – podnikatel nebo právnická osoba, jejíž závazky jsou větší než sám majetek, kterým disponuje. Tyto osoby vedou účetnictví a jsou tedy schopny ze svých záznamů určit, zda je jejich majetek předlužen. Zároveň jsou povinny podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděly nebo se při náležité pečlivosti měly dozvědět o svém úpadku. Přitom se přihlíží ke všem závazkům, tedy nejen těm splatným, ale i nesplatným.
Hrozící úpadek
Hrozící úpadek přitom nastává tehdy, kdy se s ohledem na vývoj situace dá očekávat, že se dlužník v blízké době ocitne v úpadku – nebude tak schopen řádně a včas splnit podstatnou část svých peněžitých závazků. Hrozící úpadek tedy značí určitý předstupeň úpadku samotného. V tomto směru je důležité odkázat na povinnost statutárního orgánu obchodních korporací hrozící úpadek korporace rozpoznat a tomuto úpadku předcházet. V případě porušení této povinnosti totiž může dojít ke vzniku ručení členů tohoto statutárního orgánu podle ust. § 68 odst. 1 písm. b) zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, kdy ručení může založit svým rozhodnutím soud, pokud:
„člen nebo bývalý člen statutárního orgánu obchodní korporace věděli nebo měli a mohli vědět, že je obchodní korporace v hrozícím úpadku podle jiného právního předpisu, a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinili za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokladatelné.“
Řešení úpadku
Úpadek je vždy řešen v rámci insolvenčního řízení. Účelem tohoto řízení je nalézt optimální řešení úpadku dlužníka jedním ze zákonem uvedených způsobů, a přitom uspokojit pohledávky věřitelů dlužníka v co nejvyšším možném rozsahu. Insolvenční řízení se tak snaží pomoci jak dlužníkům, kterým dává možnost řešit svoji ekonomickou situaci konsolidovaně, v případě fyzických osoby dosáhnout i tzv. oddlužení, a stejně tak věřitelům, v co největší míře uspokojit jejich pohledávky. Způsoby řešení úpadku taxativně vymezené zákonem jsou:
- Konkurs
- Reorganizace
- Oddlužení
- Popř. jiné způsoby řešení úpadku, které zákon stanoví pouze pro určité subjekty nebo pro určité druhy případů (nepatrný konkurz a úpadek finančních institucí)
Výše zmíněné způsoby řešení se odlišují především tím, na které dlužníky mohou být aplikovány, co je jejich podstatou a jaký bude další osud neuspokojených pohledávek. Nelze však zobecnit, že v případě oddlužení se jedná o spotřebitelský způsob řešení úpadku a konkurs či reorganizace je naopak podnikatelským způsobem řešení úpadku.
Zběžně o konkursu
Konkursu je možné prohlásit jak vůči fyzické, tak právnické osobě bez ohledu na to, zda se jedná o podnikatele či nepodnikatele. Jeho podstatou je poměrné uspokojení přihlášených věřitelů, které se realizuje prostřednictvím kompletního zpeněžení dlužníkova majetku a následného rozdělení mezi přihlášené věřitele dle tzv. rozvrhového usnesení. Rozvrhové usnesení vydává soud na základě zprávy insolvenčního správce, a určuje tak, jaká částka má být vyplacena ze zpeněžené majetkové podstaty jednotlivým přihlášeným věřitelům. Důležité však je, že po skončení konkursu nezaniká právo domáhat se své dosud neuspokojené pohledávky (popř. její části) a to například prostřednictvím exekuce.
Reorganizace
Naopak reorganizace je určena pro fyzické i právnické osoby, které však musí být podnikateli, neboť reorganizace se týká vždy dlužníkova podniku. Je přípustná, jestliže celkový roční úhrn čistého obratu dlužníka dosáhl částky alespoň 50 000 000 Kč, nebo zaměstnává-li dlužník nejméně 50 zaměstnanců v pracovním poměru. Reorganizace spočívá v postupném uspokojování pohledávek věřitelů za současného zachování provozu dlužníkova podniku. V rámci reorganizace jsou pak zavedena ozdravná opatření podle tzv. reorganizačního plánu, který schvaluje insolvenční soud a který podléhá průběžné kontrole ze strany dlužníkových věřitelů. Reorganizační plán má tak zajistit, že podnik bude i nadále vyvíjet svou činnost, avšak pouze v mezích stanovených tímto plánem, jehož primárním účelem je uspořádání vzájemných majetkových vztahů mezi dlužníkem a jeho věřiteli. V tomto případě lze tedy říci, že se jedná o podnikatelský a sanační způsob řešení úpadku, jehož cílem je zvrátit úpadek dlužníka při současném uspokojení co největší části pohledávek přihlášených věřitelů.
Oddlužení
Dalším způsobem řešení úpadku je oddlužení, kterého mohou využít fyzické a právnické osoby, z nich však jen ty, které nejsou podnikateli a nemají dluhy z podnikání (v opačném případě by musel věřitel takové pohledávky s oddlužením souhlasit). Oddlužení se netýká konkrétní osoby, nýbrž jejich dluhů – primárně tedy záleží na tom, aby se jednalo o dluhy, které nepochází z podnikání (např. fyzická osoba – podnikatel neuzavírá pouze podnikatelské závazky). Oddlužení je realizováno buď prostřednictvím plnění splátkového kalendáře se zpeněžením majetku, nebo jen zpeněžením majetku dlužníka. Podstatným rozdílem oproti konkursu je, že po skončení oddlužení je možné dlužníka osvobodit od placení dosud neuspokojených pohledávek a věřitel tak nemá možnost po úspěšném oddlužení pohledávku dále vymáhat. Dalším specifickým znakem je, že návrh na oddlužení může podat pouze dlužník sám na sebe. Aby byl dlužník v rámci návrhu na oddlužení tou, či onou formou úspěšný, je třeba splnit řadu podmínek stanovených v InsZ. Tyto podmínky však doznaly novelou InsZ č. 31/2019 Sb., účinnou od 1.6.2019 podstatného zjednodušení ve prospěch právě dlužníků.
Zahájení insolvenčního řízení
Insolvenční řízení je možno zahájit pouze na návrh, který může podat dlužník nebo věřitel (v určitých případech ČNB). Jde-li o hrozící úpadek, k jeho podání je oprávněn pouze sám dlužník. Řízení je zahájeno dnem, kdy insolvenční návrh (v listinné podobě opatřený úředně ověřeným podpisem osoby, která jej podala) dojde věcně příslušnému soudu. V případě návrhu dlužníka na povolení oddlužení, je třeba využít formulář dostupný na webovém portálu Justice.cz. Zahájení insolvenčního řízení soud oznamuje vyhláškou, kterou zveřejní nejpozději do 2 hodin poté, co mu došel insolvenční návrh, v insolvenčním rejstříku. Je-li podán návrh, s nímž je spojen návrh na povolení oddlužení, lhůta ke zveřejnění činí 3 pracovní dny. Insolvenční rejstřík je veřejný registr, ve kterém se shromažďují veškeré údaje o insolvenčním řízení a jehož prostřednictvím soud komunikuje jak s účastníky řízení, tak i s ostatními subjekty. Jeho hlavním účelem je obeznámit veřejnost (potenciální věřitele) o tom, že probíhá insolvenční řízení a že mají tedy možnost přihlásit své dosud neuspokojené pohledávky. Lze tedy jen doporučit, zejména jste-li podnikatelem, abyste pravidelně kontrolovali insolvenční rejstřík u jednotlivých svých dlužníků či obchodních partnerů, a nepromeškali tak možnost přihlásit si svoji pohledávku do insolvenčního řízení, neboť k později podané přihlášce se nepřihlíží.
Závěrem – „insolvence“
Z výše uvedeného vyplývá, že úpadek nemusí nutně znamenat dlužníkův „konec“ ani zánik pohledávky, kterou vůči dlužníkovi jako věřitel máte. Způsoby, jakými jsou oddlužení a reorganizace, jsou způsoby sanační, a umožňují dlužníkovi (za současného co nejvyššího uspokojení věřitelů) vrátit se k ekonomicky zdravému fungování. Insolvenční řízení je tak účinným, a proto také někdy zneužívaným nástrojem, jak se dostat z dluhové pasti. Pro věřitele je to potom často jediný způsob, jak získat alespoň částečné uspokojení své pohledávky. Plně v souladu se zásadou vigilantibus iura scripta sunt, tedy bdělým náležejí práva, nezbývá, než na závěr ještě jednou doporučit pravidelnou kontrolu insolvenčního rejstříku a samozřejmě náležitou prevenci při sjednávání a zajištění závazků.
