Jednou z primárních povinností zaměstnavatele je vyplácet zaměstnanci řádně a v pravidelných termínech sjednanou mzdu, resp. plat. Pro účely tohoto článku tyto pojmy souhrnně označujme jako mzdu.
V případě, že Vám zaměstnavatel mzdu nevyplatí, se jedná o závažné porušení povinností, které může vyústit až v okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnance. Častou příčinou nevyplacené mzdy je situace, kdy se zaměstnavatel dostane do tzv. platební neschopnosti, kterou řeší právě tím, že zaměstnanci přestane poskytovat mzdu. Ať už tedy zaměstnavatel není schopen dostát svým mzdovým povinnostem, nebo zaměstnanci vyplatit mzdu jednoduše nechce, má zaměstnanec hned několik možností, jak se bránit a domoct se tak své nevyplacené mzdy.
Okamžité zrušení pracovního poměru
Jedním z důvodů, pro který může zaměstnanec zrušit pracovní poměr okamžitě (tzv. „na hodinu“), je situace, kdy mu zaměstnavatel přestane vyplácet mzdu. Na zaměstnanci poté nelze požadovat, aby v pracovním poměru nadále setrval a dostal se tak například do finančních problémů. Jedná se však o velmi specifický institut, který je možné aplikovat při splnění velmi přísných podmínek. Dle § 56 odst. 1 písm. b) „může zaměstnanec zrušit pracovní poměr tehdy, jestliže mu zaměstnanec nevyplatil mzdu nebo plat nebo náhradu mzdy nebo platu anebo jakoukoli jejich část do 15 dnů po uplynutí období splatnosti.“ Nevyplacená mzda tak může být pro zaměstnavatele nepříjemnou komplikací, rozhodnou-li se zaměstnanci sáhnout k tomuto radikálnímu kroku.
Je třeba podotknout, že po dřívějších nesrovnalostech o tom, co se rozumí částí mzdy – zda minimální mzda či mzda zaručená, je současný zákoník práce již v tomto ohledu důslednější. Dikce zákona nyní hovoří o jakékoli části mzdy, to znamená i částce nepatrné hodnoty.
Splatnost mzdy
Mzda je přitom splatná po vykonání práce, a to nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém vzniklo zaměstnanci právo na mzdu. Od splatnosti je však nutné odlišovat tzv. termín výplaty. Termín výplaty je pravidelný termín výplaty mzdy nebo platu, který musí být sjednán, stanoven nebo určen v rámci období splatnosti. Z pohledu zákoníku práce je však klíčový termín splatnosti. To znamená, že mzda za práci vykonanou v září je splatná nejpozději 31. října bez ohledu na to, že termín výplaty je sjednán na 10. října. Nevyplacená mzda se tak stává dluhem okamžikem, kdy marně uplynul termín splatnosti, tedy není-li mzda uhrazena do konce měsíce následujícího po tom, za nějž je na ni vznikl zaměstnanci nárok. V případě, že by nebyla zaměstnanci mzda vyplacena, pracovní poměr může nejdříve ukončit až k 15. listopadu, tj. 15 dnů po uplynutí období splatnosti.
Lhůty
Stejně jako v případě okamžitého zrušení ze strany zaměstnavatele musí být i toto okamžité zrušení PP písemné a doručené zaměstnavateli. Zaměstnanec je vázán také dodržením lhůt, které uvádí zákoník práce. Dle § 59 ZP může zaměstnanec okamžitě zrušit pracovní poměr pouze do 2 měsíců ode dne, kdy se o důvodu k okamžitému zrušení dověděl (tzv. subjektivní lhůta), nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy tento důvod vznikl (tzv. objektivní lhůta).
Lze jen doporučit, aby zaměstnanec, který předává okamžité zrušení PP zaměstnavateli osobně na pracovišti, trval na potvrzení převzetí tohoto okamžitého zrušení, obsahující specifikaci dlužných nevyplacených mezd. Další variantou je zaslat okamžité zrušení pracovního poměru poštou na sídlo zaměstnavatele doporučeně i s dodejkou, neboť si tak zaměstnanec zajistí prokazatelnost doručení k určitému dni a dodržení lhůty k uplatnění nároku.
Odstupné
V případě, že zaměstnanec splní všechny zákonné podmínky pro okamžité zrušení PP (dodržení formy, naplnění důvodu, dodržení lhůt, řádné doručení), má nárok na vyplacení tzv. odstupného. Výše odstupného se odvíjí od průměrného výdělku za dobu, která odpovídá délce výpovědní doby sjednané v pracovní smlouvě, jež musí být dle zákona minimálně dvouměsíční. Není-li výpovědní doba v pracovní smlouvě uvedena, zaměstnanec obdrží částku ve výši dvou měsíčních průměrných výdělků.
Uplatnění Nevyplacené mzdy u soudu
Jestliže zaměstnavatel nechce zaměstnanci mzdu vyplatit, jedná se o dluh jako každý jiný, který lze vymáhat soudně. Zaměstnanec má možnost podat žalobu na zaplacení dlužné částky, popřípadě návrh na vydání platebního rozkazu. Zaměstnavatel by však měl být na eventuální podání žaloby upozorněn tzv. předžalobní výzvou, bez níž ztrácíme nárok na náhradu nákladů soudního řízení a nákladů právního zastoupení.
Návrh na zahájení insolvenčního řízení
Výše uvedený postup, tj. uplatnění nároku u soudu, velmi pravděpodobně nebude příliš efektivní v případech, kdy zaměstnavatel vyplatit mzdu jednoduše nemůže, z důvodu špatné finanční situace. Je-li finanční situace zaměstnavatele taková, že je zaměstnavatel v úpadku, nabízí se pro takový případ podání insolvenčního návrhu na zaměstnavatele. Co je důležité zmínit je, že pracovněprávní pohledávky zaměstnanců jsou tzv. pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou podle § 169 InsZ, které lze považovat za přednostní pohledávky, neboť se uplatňují v plné výši kdykoli po rozhodnutí o úpadku. Nevýhodou takového postupu pak je formalizovaný proces insolvenčního řízení, a nejistota zaměstnance ohledně výše nevyplacené mzdy, ve které bude v rámci insolvenčního řízení uspokojen.
Uplatnění nevyplaceného mzdového nároku u úřadu práce
Jestliže tedy zaměstnavatel dlužnou částku vyplatit nemůže, neboť se nachází v úpadku, a je již insolvenční řízení s tímto zaměstnavatelem zahájeno, je možné uplatnit své nároky u úřadu práce. Jedná se o podstatně jednodušší rychlejší cestu, jak se nevyplacené mzdy domoci a zároveň existuje větší jistota, že nárok zaměstnance bude alespoň částečně uspokojen. Pokud je tedy zaměstnavatel v platební neschopnosti, mají jeho zaměstnanci podle zákona č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele nárok na uspokojení mzdových nároků, které jim zaměstnavatel nevyplatil. Tyto mzdové nároky zaměstnanec může uplatnit prostřednictvím žádosti o uspokojení mzdových nároků ke kterékoliv krajské pobočce úřadu práce. Na základě oprávněné žádosti Úřad vyplatí částku odpovídající splatným mzdovým nárokům zaměstnance za 3 kalendářní měsíce. Alespoň v tomto rozsahu, se tak zaměstnanec dostane k části své nevyplacené mzdy. To je potom nevýhodou takového postupu. Zaměstnanec se však pořád může ve zbytku nevyplacené mzdy, svého nároku domáhat přihláškou v insolvenčním řízení.
Nevyplacená mzda a postih zaměstnavatele
Málo zaměstnavatelů si uvědomuje, že nevyplacení mzdy zaměstnanci má také dopady v rovině přestupkové. Nevyplacení mzdy řádně a včas představuje závažné porušení zaměstnavatelových povinností, které nemůže zůstat bez povšimnutí. Takové jednání (ve formě omisivní), je tak kvalifikováno jako přestupek na úseku odměňování dle ust. § 13 zák. č. 251/2005 Sb., zákona o inspekci práce a následně sankcionován pokutou dosahující výše až 2 000 000 Kč.
Nevyplacená mzda závěrem
Ať už jsou příčiny nevyplacení mzdy, popř. platební neschopnosti jakékoliv, faktem zůstává, že tento postup zaměstnavatelů přivádí většinu zaměstnanců do těžkých životních situací. Bez základních příjmů ze zaměstnání, popř. dostatečné finanční rezervy nejsme schopni nadále dlouhodobě fungovat, proto musíme co nejdříve vyhledat řešení. Lze proto jen doporučit každý další postup předem konzultovat, neboť se vhodnost daného řešení bude odvíjet od konkrétních okolností každého jednotlivého případu a na jeho zvolení bude často závislý i samotný výsledek sporu.
