Pojem péče řádného hospodáře
Péče řádného hospodáře se řadí mezi tzv. neurčité právní pojmy, kdy jasnějších obrysů nabývá tento v praxi často podceňovaný pojem, až ve spojitosti s konkrétním případem. Péče řádného hospodáře je pojmem, jehož obsah se konstituuje ad hoc, případ od případu, a jeho výklad se tvoří typicky v rámci rozhodovací praxe soudů a v odborné literatuře. Co se tedy pod pojmem péče řádného hospodáře skrývá, a kdo s ní musí při výkonu své funkce počítat? Povinnost k jejímu dodržování totiž není radno brát na lehkou váhu.
Právní úprava
Do rekodifikace soukromého práva v roce 2014 bylo definování pojmu péče řádného hospodáře ponecháno čistě v dikci soudní praxe. S nástupem nového občanského zákoníku, tj. zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen ObčZ), můžeme pozorovat snahu zákonodárce tento pojem alespoň obecně uchopit a vysvětlit již přímo v zákoně. Konkrétně se jedná o ustanovení § 159 odst. 1 ObčZ:
„Kdo přijme funkci člena voleného orgánu, zavazuje se, že ji bude vykonávat s nezbytnou loajalitou i s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Má se za to, že jedná nedbale, kdo není této péče řádného hospodáře schopen, ač to musel zjistit při přijetí funkce nebo při jejím výkonu, a nevyvodí z toho pro sebe důsledky.“
Z výše uvedeného lze odvodit, že s péčí řádného hospodáře jedná ten, kdož splňuje následující tři základní podmínky, a sice – loajalitu, potřebné znalostmi pro výkon konkrétní funkce a pečlivost. Z pozice každého, komu zákon ukládá chovat se v rámci své funkce s péčí řádného hospodáře, je potom třeba tomuto abstraktnímu pojmu věnovat pozornost a péči řádného hospodáře porozumět.
Co je obsahem péče řádného hospodáře?
Co si tedy pod pojmem péče řádného hospodáře představit? Odpověď na tuto otázku nalezneme v ustanoveních zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dále jen ZOK. Stěžejním ustanovením je §51 odst. 1 ZOK, jenž tyto pojmy podrobněji rozebírá a přibližuje, přičemž doslova říká:
„Pečlivě a s potřebnými znalostmi jedná ten, kdo mohl při podnikatelském rozhodování v dobré víře rozumně předpokládat, že jedná informovaně a v obhajitelném zájmu obchodní korporace; to neplatí, pokud takovéto rozhodování nebylo učiněno s nezbytnou loajalitou.“
Odpovědnost za výsledek
Jednání, ve kterém nalezneme všechny zmíněné náležitosti, můžeme obecně považovat za jednání s péčí řádného hospodáře. Tomuto testu péče řádného hospodáře je třeba podrobovat každé jednání samostatně i společně s ostatními, při zvážení všech okolností, za kterých bylo rozhodnutí povinné osoby učiněno. Teprve poté je možné učinit závěr o tom, zda bylo s péčí řádného hospodáře jednáno, či nikoliv. Tento závěr je potom závěrem právním, nikoliv skutkovým, a jako o takovém je oprávněn o něm rozhodnout toliko soud. V tomto ohledu je také třeba poznamenat, že samotný fakt, že se rozhodnutí osoby povinné jednat s péčí řádného hospodáře, ukázalo jako neekonomické, nevýhodné, nemělo požadované účinky, či vedlo ke snížení majetku společnosti, či dokonce k jejímu úpadku, ještě nezbytně neimplikuje porušení této povinnosti. Péče řádného hospodáře je odpovědnost za postup, nikoliv za výsledek, neboť i obchodní korporace, jejichž statutární orgány jednají s péčí řádného hospodáře, mohou trpět ekonomickými problémy a nemusí být na trhu úspěšné. Ukáže-li se tak některé rozhodnutí nesprávné, či nevýhodné, není nutně takové rozhodnutí učiněno v rozporu s požadovanou péčí řádného hospodáře. K tomuto se opakovaně vyjadřoval i Nejvyšší soud ČR, např. v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, nebo opakovaně v rozhodnutí sp. zn. 29 Cdo 5036/2015:
„Již v rozsudku ze dne 29. dubna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2363/2011, uveřejněném pod číslem 75/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, podle něhož člen představenstva odpovídá za řádný (v souladu s požadavkem péče řádného hospodáře jsoucí) výkon funkce nikoliv za výsledek své činnosti.“
Jak definovat péči řádného hospodáře
Požadavky kladené na „řádné hospodáře“ se dle §52 odst. 1 ZOK posuzují s přihlédnutím „k péči, kterou by v obdobné situaci vynaložila jiná rozumně pečlivá osoba, byla-li by v postavení člena obdobného orgánu obchodní korporace.“ Opět tedy bude záležet na konkrétně posuzovaných situacích. Může se zde jednat například o přípustné podnikatelské riziko. Toto vylučuje protiprávnost v případě, kdy je někdy potřeba jinak chráněné zájmy vystavit jistému nebezpečí s vyhlídkou nějakého pokroku či úspěchu. Tudíž i když by v předmětné situaci jednající osoba podstoupila jisté riziko, které se zprvu může jevit jako nerozumné, nejednalo by se o porušení řádné péče. Součástí posuzování péče řádného hospodáře je také náležitá due diligence, tj. vyžadovaná náležitá pečlivost či opatrnost v konkrétní situaci při rozhodování. V rámci due diligence se posuzuje míra činnosti, kterou by bylo důvodné za daných okolností očekávat. Významu nabývá mimo jiné např. v rámci problematiky daně z přidané hodnoty, kdy nedostatečným due diligence se může podnikatel jednoduše dostat do problému např. při uplatnění nadměrného odpočtu DPH. Z pohledu finanční správy i do pozice článku v karuselovém podvodu (carousel frauds).
Pojmové znaky
Zákon o obchodních korporacích a občanský zákoník nám umožňují vymezit si, alespoň pojmově, z čeho se tedy komplex péče řádného hospodáře skládá. Klíčovými pro její hodnocení budou tyto pojmy:
- potřebné znalosti a pečlivost (§ 159 odst. 1 OZ)
- nezbytná loajalita (§ 159 odst. 1 OZ)
- dobrá víra (§ 51 odst. 1 ZOK)
- rozumný předpoklad (§ 51 odst. 1 ZOK)
- informované jednání v obhajitelném zájmu obchodní korporace (§51 odst. ZOK)
Podrobnější nastínění a snaha o bližší definici tohoto institutu přímo v zákoně je jistě pozitivně přijímanou a kvitovanou změnou, která přispívá k lepší orientaci a konstantnosti vztahů na poli vedení obchodních společností i jiné správy cizího majetku, typicky ve veřejné správě. Přesto stále přetrvává potřeba soudní praxe v objasnění tohoto pojmu. Jak se staví k pojmu péče řádného hospodáře rozhodovací praxe, a že tento pojem má dosah i do trestní roviny, je možné názorně ilustrovat na usnesení NS ČR sp. zn. 5 Tdo 1412/2007:
„Pojem péče řádného hospodáře lze přitom chápat tak, že řádný hospodář činí právní úkony týkající se obchodní společnosti odpovědně a svědomitě a stejným způsobem rovněž pečuje o její majetek, jako kdyby šlo o jeho vlastní majetek.“
Koho stíhá péče řádného hospodáře?
V právním řádu je péče řádného hospodáře a osoby, které jsou k této péči povinny, zmíněny hned několikrát. V rámci občanského zákoníku můžeme vyčíst povinnost jednat s péčí řádného hospodáře např. u všech členů volených orgánů právnických osob, dále u prokuristů, opatrovníků, či při správě cizího majetku. Ve světle ZOK je potom hledisko řádného hospodáře zmiňováno u konkrétních povinností jako je rozhodování o vyplácení zisku, obchodního vedení společnosti či u odpovědnosti za včasné odvracení úpadku korporace.
Dá se tak říct, že povinností postupovat s péčí řádného hospodáře obecně váže každého, kdo je povinen či oprávněn spravovat majetek cizí osoby, ať již se jedná o osobu právnickou či fyzickou.
Porušení péče řádného hospodáře
Porušení péče řádného hospodáře má obecně negativní dopady na osoby, které se jejího porušení dopustily, a to jak v rovině případné povinnosti k vydání majetkové prospěchu, možného ručení za dluhy korporace, či v rovině trestněprávní.
Podle ZOK je například v případě porušení péče řádného hospodáře osoba, jež péči porušila povinna dle § 53 odst. 1 ZOK „vydat obchodní korporaci prospěch, který v souvislosti s takovým svým jednáním získala. Není-li vydání prospěchu možné, nahradí ho povinná osoba obchodní korporaci v penězích.“ Dále může např. dojít ke vzniku ručení členů statutárních orgánů ve smyslu ust. § 68 ZOK apod.
Přesné povinnosti, které jsou s péčí řádného hospodáře spojeny, není snadné ze zákona vyčíst, neboť se v zákonně explicitně nenacházejí. Jste-li tak osobou v postavení voleného orgánu, či osoby spravující cizí majetek a nejste si rozhodováním o nakládání s tímto majetkem, resp. s jeho správou jistí, určitě doporučujeme své kroky konzultovat s odborníkem, a minimalizovat tak riziko odpovědnosti způsobené porušením shora zmíněné péče řádného hospodáře.
